7. 6. 2011

DREAMS TO SCREAMS

      Pamatujete na to, co vás děsilo v dětství? Vzpomínáte někdy na ty chvíle, kdy jste se probudili zpocení hrůzou ze stále se opakujícího snu, k šílenství stejného a hrůzného? Netekla v něm krev, neproháněla  se v něm strašidla a přízraky.  Přesto vás děsil k smrti. 

Viděli jste ve snu jakousi kuličku, která se zvětšovala  a  zvětšovala, až vás zcela pohltila, větší než vesmír…a pak se zase scvrkla do maličké kuličky a vše se opakovalo, tisíckrát za noc ve zběsilém rytmu a čím dál rychlejší,  barevné a neodbytné, i v sekundě probuzení dunící ve vaší hlavě?  

Utíkali jste po trámech v podkroví, velkém jako svět? Ohlíželi jste se, abyste zachytili aspoň obrysy toho nebezpečí, které vám hrozilo, ale marně, nic jste nezahlédli?  

Letěli jste krajinou s jistotou, že na konci letu vás čeká něco strašného, přesto jste nedokázali zastavit? 

          Pak jste v dětství prožívali to, co mnozí.  Z podvědomí se vám draly na povrch záchvěvy šílenství.  Tyto sny nelze svést na hormonální bouře, dětské zneužívání nebo jiné trauma, postihují bez příčiny děti ze šťastných rodin, děti, které mají do puberty ještě daleko.  Jsou to noční můry?  Možná.  Co je vlastně noční můra?  Očistný proces , který vám pomůže ráno vyskočit z postele a přežít další náročný dětský den nebo naopak to, co vás paralyzuje a  připomíná vám, jak slabí jsme  my lidé vůči světu?

Proč to vlastně píšu ? Snad jen proto, abyste své děti a svá vnoučata vyslechli, když v noci přijdou s vyděšenýma očima do vaší ložnice  a neodbyli je tradičním : "Co se zdá je sen a teď  mazej do své postele".  Čekají na pohlazení po hlavě a tiché ujištění, že tu jste, abyste je ochránili ve dne i v noci.