Konečně se podařilo zatknout dalšího srbského válečného zločince, pokud se zrůdě, která vraždila spoluobčany dá říkat válečný zločinec. Podle mne je tento výraz eufemismus, který jen zakrývá pravý stav věci.
Je více než pravděpodobné, že ho Srbové skrývali, neboť pro velkou část tohoto národa je každý, kdo se exponoval ve vraždění sousedů hrdina a národní miláček.
A jak se ukazuje, tento hrdina je stejně jako jeho kolegové mordýři jen srab, který za své činy nechce nést odpovědnost, nemocná chudinka, která ani nemůže mluvit. V průběhu haagské frašky uslyšíme a přečteme spoustu dojemných informací o jeho chatrném zdraví, něžné duši, psychickém utrpení způsobeném nespravedlivým obviněním. Samozřejmě i to, že je zcela nevinný, zavraždění se pobili sami, vlastně všechny ty mrtvoly v hromadných hrobech jsou ubozí srbští chlapci. On osobně nikoho jistě nezabil, miluje zvířátka a pěstuje růže.
Výsledkem bude další vlna nepochopitelné solidarity, která v Česku doznává až bizarních podob a zejména rusofilní levice představovaná tzv. kavárenskými intelektuály, ve skutečnosti nepříliš inteligentní, o to však agresivnější partou fanatických odpůrců všeho, co zavání vlastní zodpovědností a odtržením od diktátorských režimů bude prskat jak klec plná křečků.
Update: No jestli jsem to neříkala :) Šlapou jako hodinky.
