Martina Riebauerová, Karel Pacner
vydalo Nakladatelství Brána a.s. v roce 2007
279 stran
269 Kč
Již delší dobu jsem neměla čas zapisovat své recenze oblíbených nebo zajímavých knih, studium mne zcela pohltilo. Nyní se chýlí ke konci a tak trocha oddechu neuškodí.
Nedávno vyšlo 14 portrétů významných českých lékařů a protože mám faktografie o české lékařské obci v oblibě, neodolala jsem a knížku koupila, ač autoři mne dosud nijak zvlášť nezaujali.
Česká lékařská obec mající kořeny v předválečných profesorech nejvyššího věhlasu je zvláštní skupina vzdělanců. Byli a jsou to lidé tak zaujatí svou profesí, že i když někteří by si údajně nechali pro korunu vrtat koleno, v medicíně ctí jako první zájem profesi.
Publikace se věnuje těm, které zná snad každý Čech, první část patří rozhovoru s duchovním otcem titulu Rytíř lékařského stavu Mudr. Jiřím Jedličkou. Jeho strýc Rudolf byl zakladatel známého útočiště tělesně postižených, tzv. Jedličkova ústavu. Otec byl také lékař, chirurg Kamil Jedlička. Tito dva muži určili kariéru Jiřího a také mu vštípili úctu nejen k profesi, ale i k osobnostem výrazně zasahujícím do historie lékařství u nás. Vlastně nejen u nás, nejeden z našich lékařů byl vysoce hodnocen i ve světě, kam se bohužel po druhé světové válce málokdo z nich dostal. Cestu do světa měli otevřenou spíše kariérní komunisté než skuteční odborníci.
Titul Rytíř lékařského stavu vymyslel právě MUDr Jiří Jedlička a byl to počin chvályhodný, neboť propagace skvělých lékařů prospěje národu více než nejeden lék. MUDr Jedlička je také jedním ze šesti lékařů, kteří po roce 1989 zakládali Lékařskou komoru - jaký názor na její počiny má dnes, to si netroufám odhadovat.
A nyní již k slovutným lékařům, jejichž portréty můžeme v knize najít:
Prvním je Rytíř roku 1996, profesor MUDr Antonín Fingerland, DrSc, patolog vzácného charakteru, který se proslavil v odborných kruzích mimo jiné i svým posměchem směřovaným proti šílené Lepešinské. Po problémech, které nastaly ( byl kvůli babě vyloučen z Vojenské lékařské akademie) se ho ujal známý profesor MUDr Heřman Šikl v Praze.
Přednášky profesora Fingerlanda, které měl ještě v době, kdy mu bylo hodně přes 90 let byly prý velmi cenné a oblíbené. Byl náruživým odpůrcem kouření, což není vzhledem k počtu zčernalých plic, které viděl na vlastní oči žádný div.
Na klinice v Hradci Králové pracoval neuvěřitelných 70 let.
Druhým Rytířem je profesor MUDr Jiří Syllaba, DrSc .
Jeho kariéru snad ani není třeba připomínat. V knize jsou zachyceny zajímavé okamžiky jeho osobního osudu i profesního působení a dotváří obrázek, který jsme si mohli udělat z dřívější literatury.
Jeho statečnost za druhé světové války byla pověstná, má maminka byla mezi těmi, kteří jeli hned po osvobození pomáhat do Terezína likvidovat epidemii skvrnitého tyfu a tak doma došlo i na vyprávění o Dr. Syllabovi přímo "ze života".
Třetí Rytíř nesl jméno profesor MUDr Miloš Štejfa
S hanbou přiznávám, že mi jméno zakladatele brněnské kardiologické školy bylo ještě nedávno zcela neznámo. Jako mnohý zdatný lékař pocházel z rodiny, kde se medicína uchytila již dávno, jeho otec byl internista.
Zaujala mne zmínka profesora MUDr Josefa Marka, který prohlásil:" S profesorem Štejfou jsem se seznámil na zakládajícím sjezdu České lékařské komory. Vážným a důstojným krokem procházel mezi aplaudujícími delegáty na tribunu po svém zvolení prvním prezidentem. "To je absolutně ten správný typ člověka, který má být prezidentem," šeptali si delegáti mezi sebou kolem mne. Nepochybně byl. Vím to bezpečně, mohl jsem s ním celý rok těsně spolupracovat. Moudrý, rozvážný, s velkým rozhledem. Ale nebyl populista. Nechtěl, aby se lékařská komora stala další odborovou lékařskou organizací, ale aby se postarala o vysokou erudici našich lékařů a nedovolila u nich lajdácké přehmaty. A sám šel jako internista a kardiolog těmto požadavkům svým osobním příkladem".
Čtvtý Rytíř byl generál v.v.primář MUDr Josef Hercz . Co říci o člověku, který prožil Tobrúk, obléhání Dunkerque ? Sami si přečtěte, co o tom vypráví.
Po návratu pracoval celý život na Bulovce jako chirurg a do důchodu šel v pětasedmdesáti, jako ostatně většina profesorů, tito lidé, mající svou práci za povolání se na odpočinek nehrnou.
Traumatologie ho fascinovala a proslavil se slušným jednáním na operačním sále, což není zrovna pravidlem.
Pátý slavný lékař je profesor MUDr Josef Marek, DrSc
Profesor Marek má u svého portrétu nadpis Hodný pan doktor. To ho snad nejlépe vystihuje jako člověka, ale jako lékař byl kapacita v oboru interního lékařství. Byl jak se říká, workoholik, z práce odjížděl za tmy a ráno již pospíchal zpátky na kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Při rozhodování o své profesi si vybral medicínu víeméně náhodně, oddal se jí ale úplně a jeho práce "Růstový hormon, somatomediny a prolaktin v klinice" byla prý velmi hodnotná, ovšem na titul profesora si jako nestranník musel počkat až do roku 1990.
V roce 2001 se stal šéfem České endokrinologické společnosti a nebyla to pouze formální odměna za celoživotní dílo.
Šestý, profesor MUDr Václav Vojtěch Tošovský, DrSc
Pediatr s praxí ze stipendijního pobytu v USA v roce 1947 dokázal svými znalostmi zachránit mnoho dětských životů, jeho konzervativní metody léčení úrazů musel prosazovat přes velký odpor kolegů, nakonec ale byly uznány a používány v praxi.
Sedmý Rytíř, tentokrát z roku 1999 byl legendární chirurg, guru instrumentářek nejen českých, profesor MUDr Bohuslav Niederle, DrSc.
Poslední universální chirurg, vyhnaný na sklonku kariéry z místa přednosty kliniky v Motole kolegou komunistickým udavačem a nahrazený typickým nomenklaturním kádrem je zjev ve světě nejen lékařů, ale i chirurgických instrumentářek naprosto výjimečný. Byl jediný, který sepsal učebnici Práce sestry na operačním sále, bohatě ilustrovaný manuál dodnes nebyl svou názorností a výkladem překonán. Snad jen doc. Ivan Kawaciuk se věnoval s takovým zápalem odborné výuce sester na operačních sálech . Profesor Niederle ze slavného rodu, kde se vyskytovaly takové kapacity jako Jindřich, zakladatel moderní české filologie, Lubor Niederle, který byl prvním českým profesorem antropologie a etnologie na Karlově universitě, zakladatelem Státního archeologického ústavu a jehož jedenáctisvazkové Slovanské starožitnosti patří k nejvýznamnějším dílům o Slovanech a dokonce i jeden egyptolog, ovšem ne takový jako od Amise, ale skutečný badatel.
Bohuslav Niederle vystudoval medicínu v době, kdy se Karlova universita hemžila slovutnými postavami české lékařské vědy a tento dar dokázal zúročit ve svém profesním životě tak, že na něj dodnes vzpomínají s úctou i strachem jeho asistenti, dnes už také profesoři. Byl všestranným operatérem, statečným člověkem za války, kdy vzdoroval nacistické kuratele s odvahou a klidem. Jeho odborné články, knihy a přednášky byly lahůdkou pro lékaře i střední personál.
Osmým rytířem je profesor MUDr Zdeněk Mařatka, DrSc
Devátý je plukovník v.v.MUDr Karel A. Macháček
Desátý v pořadí je docent MUDr Zdeněk Ježek, DrSc
Následuje dosud jediná Rytířka lékařského stavu, profesorka MUDr Radana Königová, PhD.
Další jméno v seznamu patří profesorovi MUDr Otovi Gregorovi, DrSc
Třináctý Rytíř je profesor MUDr Ctirad John, DrSc
Poslední v řadě, ne však významem je profesor MUDr Ivan Karel, DrSc.
Jelikož jsem knihu dříve než jsem dopsala tyto řádky darovala svému praktickému lékaři jako projev obdivu k jeho profesionalitě, několik rytířů jsem odbyla jen jmény. Nepochybuji však, že zájemce o historii medicíny si publikaci koupí a vše dočtou.
Technická: pěkná drobná knížka kvalitně svázána, decentní tisk
Místo v knihovně: již žádné, ale možná si ji koupím ještě jednou
vydalo Nakladatelství Brána a.s. v roce 2007
279 stran
269 Kč
Již delší dobu jsem neměla čas zapisovat své recenze oblíbených nebo zajímavých knih, studium mne zcela pohltilo. Nyní se chýlí ke konci a tak trocha oddechu neuškodí.
Nedávno vyšlo 14 portrétů významných českých lékařů a protože mám faktografie o české lékařské obci v oblibě, neodolala jsem a knížku koupila, ač autoři mne dosud nijak zvlášť nezaujali.
Česká lékařská obec mající kořeny v předválečných profesorech nejvyššího věhlasu je zvláštní skupina vzdělanců. Byli a jsou to lidé tak zaujatí svou profesí, že i když někteří by si údajně nechali pro korunu vrtat koleno, v medicíně ctí jako první zájem profesi.
Publikace se věnuje těm, které zná snad každý Čech, první část patří rozhovoru s duchovním otcem titulu Rytíř lékařského stavu Mudr. Jiřím Jedličkou. Jeho strýc Rudolf byl zakladatel známého útočiště tělesně postižených, tzv. Jedličkova ústavu. Otec byl také lékař, chirurg Kamil Jedlička. Tito dva muži určili kariéru Jiřího a také mu vštípili úctu nejen k profesi, ale i k osobnostem výrazně zasahujícím do historie lékařství u nás. Vlastně nejen u nás, nejeden z našich lékařů byl vysoce hodnocen i ve světě, kam se bohužel po druhé světové válce málokdo z nich dostal. Cestu do světa měli otevřenou spíše kariérní komunisté než skuteční odborníci.
Titul Rytíř lékařského stavu vymyslel právě MUDr Jiří Jedlička a byl to počin chvályhodný, neboť propagace skvělých lékařů prospěje národu více než nejeden lék. MUDr Jedlička je také jedním ze šesti lékařů, kteří po roce 1989 zakládali Lékařskou komoru - jaký názor na její počiny má dnes, to si netroufám odhadovat.
A nyní již k slovutným lékařům, jejichž portréty můžeme v knize najít:
Prvním je Rytíř roku 1996, profesor MUDr Antonín Fingerland, DrSc, patolog vzácného charakteru, který se proslavil v odborných kruzích mimo jiné i svým posměchem směřovaným proti šílené Lepešinské. Po problémech, které nastaly ( byl kvůli babě vyloučen z Vojenské lékařské akademie) se ho ujal známý profesor MUDr Heřman Šikl v Praze.
Přednášky profesora Fingerlanda, které měl ještě v době, kdy mu bylo hodně přes 90 let byly prý velmi cenné a oblíbené. Byl náruživým odpůrcem kouření, což není vzhledem k počtu zčernalých plic, které viděl na vlastní oči žádný div.
Na klinice v Hradci Králové pracoval neuvěřitelných 70 let.
Druhým Rytířem je profesor MUDr Jiří Syllaba, DrSc .
Jeho kariéru snad ani není třeba připomínat. V knize jsou zachyceny zajímavé okamžiky jeho osobního osudu i profesního působení a dotváří obrázek, který jsme si mohli udělat z dřívější literatury.
Jeho statečnost za druhé světové války byla pověstná, má maminka byla mezi těmi, kteří jeli hned po osvobození pomáhat do Terezína likvidovat epidemii skvrnitého tyfu a tak doma došlo i na vyprávění o Dr. Syllabovi přímo "ze života".
Třetí Rytíř nesl jméno profesor MUDr Miloš Štejfa
S hanbou přiznávám, že mi jméno zakladatele brněnské kardiologické školy bylo ještě nedávno zcela neznámo. Jako mnohý zdatný lékař pocházel z rodiny, kde se medicína uchytila již dávno, jeho otec byl internista.
Zaujala mne zmínka profesora MUDr Josefa Marka, který prohlásil:" S profesorem Štejfou jsem se seznámil na zakládajícím sjezdu České lékařské komory. Vážným a důstojným krokem procházel mezi aplaudujícími delegáty na tribunu po svém zvolení prvním prezidentem. "To je absolutně ten správný typ člověka, který má být prezidentem," šeptali si delegáti mezi sebou kolem mne. Nepochybně byl. Vím to bezpečně, mohl jsem s ním celý rok těsně spolupracovat. Moudrý, rozvážný, s velkým rozhledem. Ale nebyl populista. Nechtěl, aby se lékařská komora stala další odborovou lékařskou organizací, ale aby se postarala o vysokou erudici našich lékařů a nedovolila u nich lajdácké přehmaty. A sám šel jako internista a kardiolog těmto požadavkům svým osobním příkladem".
Čtvtý Rytíř byl generál v.v.primář MUDr Josef Hercz . Co říci o člověku, který prožil Tobrúk, obléhání Dunkerque ? Sami si přečtěte, co o tom vypráví.
Po návratu pracoval celý život na Bulovce jako chirurg a do důchodu šel v pětasedmdesáti, jako ostatně většina profesorů, tito lidé, mající svou práci za povolání se na odpočinek nehrnou.
Traumatologie ho fascinovala a proslavil se slušným jednáním na operačním sále, což není zrovna pravidlem.
Pátý slavný lékař je profesor MUDr Josef Marek, DrSc
Profesor Marek má u svého portrétu nadpis Hodný pan doktor. To ho snad nejlépe vystihuje jako člověka, ale jako lékař byl kapacita v oboru interního lékařství. Byl jak se říká, workoholik, z práce odjížděl za tmy a ráno již pospíchal zpátky na kliniku ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Při rozhodování o své profesi si vybral medicínu víeméně náhodně, oddal se jí ale úplně a jeho práce "Růstový hormon, somatomediny a prolaktin v klinice" byla prý velmi hodnotná, ovšem na titul profesora si jako nestranník musel počkat až do roku 1990.
V roce 2001 se stal šéfem České endokrinologické společnosti a nebyla to pouze formální odměna za celoživotní dílo.
Šestý, profesor MUDr Václav Vojtěch Tošovský, DrSc
Pediatr s praxí ze stipendijního pobytu v USA v roce 1947 dokázal svými znalostmi zachránit mnoho dětských životů, jeho konzervativní metody léčení úrazů musel prosazovat přes velký odpor kolegů, nakonec ale byly uznány a používány v praxi.
Sedmý Rytíř, tentokrát z roku 1999 byl legendární chirurg, guru instrumentářek nejen českých, profesor MUDr Bohuslav Niederle, DrSc.
Poslední universální chirurg, vyhnaný na sklonku kariéry z místa přednosty kliniky v Motole kolegou komunistickým udavačem a nahrazený typickým nomenklaturním kádrem je zjev ve světě nejen lékařů, ale i chirurgických instrumentářek naprosto výjimečný. Byl jediný, který sepsal učebnici Práce sestry na operačním sále, bohatě ilustrovaný manuál dodnes nebyl svou názorností a výkladem překonán. Snad jen doc. Ivan Kawaciuk se věnoval s takovým zápalem odborné výuce sester na operačních sálech . Profesor Niederle ze slavného rodu, kde se vyskytovaly takové kapacity jako Jindřich, zakladatel moderní české filologie, Lubor Niederle, který byl prvním českým profesorem antropologie a etnologie na Karlově universitě, zakladatelem Státního archeologického ústavu a jehož jedenáctisvazkové Slovanské starožitnosti patří k nejvýznamnějším dílům o Slovanech a dokonce i jeden egyptolog, ovšem ne takový jako od Amise, ale skutečný badatel.
Bohuslav Niederle vystudoval medicínu v době, kdy se Karlova universita hemžila slovutnými postavami české lékařské vědy a tento dar dokázal zúročit ve svém profesním životě tak, že na něj dodnes vzpomínají s úctou i strachem jeho asistenti, dnes už také profesoři. Byl všestranným operatérem, statečným člověkem za války, kdy vzdoroval nacistické kuratele s odvahou a klidem. Jeho odborné články, knihy a přednášky byly lahůdkou pro lékaře i střední personál.
Osmým rytířem je profesor MUDr Zdeněk Mařatka, DrSc
Devátý je plukovník v.v.MUDr Karel A. Macháček
Desátý v pořadí je docent MUDr Zdeněk Ježek, DrSc
Následuje dosud jediná Rytířka lékařského stavu, profesorka MUDr Radana Königová, PhD.
Další jméno v seznamu patří profesorovi MUDr Otovi Gregorovi, DrSc
Třináctý Rytíř je profesor MUDr Ctirad John, DrSc
Poslední v řadě, ne však významem je profesor MUDr Ivan Karel, DrSc.
Jelikož jsem knihu dříve než jsem dopsala tyto řádky darovala svému praktickému lékaři jako projev obdivu k jeho profesionalitě, několik rytířů jsem odbyla jen jmény. Nepochybuji však, že zájemce o historii medicíny si publikaci koupí a vše dočtou.
Technická: pěkná drobná knížka kvalitně svázána, decentní tisk
Místo v knihovně: již žádné, ale možná si ji koupím ještě jednou
Žádné komentáře:
Okomentovat