9. 4. 2011

Sex, drogy a rock&roll

Aneb Proč jsou Bad Boys tak milovaní.

Nejdřív s dovolením návod ke čtení. Tohle není jen suché psaní, je to stejné jako bývaly v časopisech pro malé děti ty krátké obrázkové příběhy, na které si asi každý pamatuje. Když mělo být ve větě slovo kytička, tak tam skutečně byla místo něj namalovaná pampeliška. Pokud nyní nemáte čas nebo nemáte chuť poslechnout si trochu rocku, věnujte se jiným aktivitám, vraťte se, až budete mít klid. Každé video je vybrané tak, aby bylo součástí textu. Není důležité, kterému stylu dáváte přednost. Nesnažte se otevřít odkaz, zasyčet: ”Tohle znám, jasně, starý fláky, Nohavica byl lepší” a zase zavřít. Pak ani nemá význam, abyste četli dále.

Třaskavé téma, do kterého mohou mluvit úplně všichni. Hudbu totiž má rád snad každý, poslouchá ji, zpívá si v koupelně nebo se učí akordy, někdo sám aktivně vystupuje. Vkus je různý, ale výběr ještě barevnější. Od klasiky přes lidovky, pop, rock až k totálnímu hluku, kde jen autor a interpret rozeznávají tóny a chápou,co to vlastně dělají.

Takže o hudbě psát raději nebudu.
 
Pozor, týká se takřka výhradně USA, Anglie a občas nějakého exota z Finska. Osmdesátá léta, to byla éra  bílých ječících ministrantů a  ne tlustých  rapperů nebo maminčiných mazánků Justinů Youtube. Nu, uznávám, že Mr.Lordi nepatří zrovna do výčtu sexuálních idolů, ale vložená ukázka je skutečný bonbonek, tomu se nedalo odolat. Fakt je, že Mr. Lordi je skoro hezčí v té masce než v přírodním stavu.

Co to vlastně bylo, ta  slavná osmdesátá léta?
  
Hudba 24 hodin denně na plný pecky.
Kůže na kůži
Vztek
Sex pro zapomnění na lásku z dětství
Sex pro zapomnění na dětství bez lásky

Anebo je to prostě jen bavilo:)

Prakticky všechny skutečné rockové hvězdy pokládané za sexuální idoly osmdesátých let minulého století měly androgynní rysy, byly to hezké hubené holčičky v těsné kůži a s okázalým poklopcem v elasťácích, s chraplavým nebo ječivým hlasem, s obscénními gesty používanými zdánlivě bez důvodu, jen jako konverzační metoda. Nebývají špinaví, hloupí, pečlivě si budují image. Je v nich spousta talentu, jsou pracovití a pohánění stále dál, stále hlouběji do svého nitra, které touží roztrhat a navždy v těch cárech zmizet. Jejich excesy nejsou nic jiného než dětské sahání na kamna, pokusy, co ještě jim projde. Nutno říci, že mnoho, ale bohužel ne všechno. S výjimkou skutečných zločinů, ne ptákovin typu rušení nočního klidu nebo nošení alkoholu na palubu letadla by jim mělo být dovoleno to, co běžnému smrtelníkovi ne. No řekněte, je možné zavřít za pitomé dva gramy marjánky a hádku s hospodským něco takového? Není úžasná už ta preciznost ? Platí za tyto výhody svou duší, svou prací, svým tělem a svým uměním. A po pětačtyřicítce nebo tak nějak občas i určitým zesměšněním, pokud nestačí do té doby zemřít. Je to smutný pohled. 

K tomu bez not, ale z duše mi mluví John Aizlewood.


Nebezpečně vypadající nebo se chovající muži byli vždy pro ženy sexuálně přitažliví. Míra přirozené submitivity prověřená tisíciletími (vzpomeňme na toleranci prvních žen pro vláčení za vlasy do jeskyně muže, kdyby to skutečně nechtěly, našly by způsob, jak tuto metodu jednou provždy zarazit) má v přírodě své opodstatnění, ale musí být oslazena a čím lépe než dráždivou touhou? V té se snoubí jak ochranářský instinkt samice (to jsou ta až dětsky křehká těla v drsném ohozu), tak chuť udržet krok s vražedným tempem, které nám dá zapomenout na vše kromě pocitů. Sladké i pálivé, kyselé i hořké. Chceme to všechno. Mužský prvek se stopou ženského elementu (tetování a slovník australského námořníka v kombinaci s dlouhými vlasy a hladkou pokožkou). Je třeba přiznat existenci čisté bisexuality. Máme ji v sobě všichni bez výjimky, muži i ženy, stejně jako stopy fyzična druhého pohlaví.

Anebo nás to prostě jen baví:)

Co splňovalo ve dvacátém století tyto požadavky? Piráti už to nebyli, mušketýři také ne, Černý myslivec byl dávno pod drnem. Hardrockové hvězdy zaplnily prázdné místo na trhu. A nutno říci, že dokonale. Ženy totiž nebývají zamlada hodné holčičky. Jsou to šelmy maskované za kořist. Proto je těžko svedete svou bravurní hrou v šach nebo zbrusu novou pletenou vestou od maminky.

Tak co, poslechli jste si je ? Ti zlí hoši, kteří rozbíjeli hotelové zařízení a přátelili se s lahví whisky, injekční stříkačkou a striptérkami totiž byli bez výjimky muzikanti první kategorie a nepřinesli světu jen sex a drogy, ale hlavně úžasnou hudbu. Co dělali, to uměli dokonale.

Takže to přeci jen je i o hudbě. I proto na rozloučenou jednu z nejlepších.


Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim jsou adresáty mých díků, bez nich by nebyl internet tím, čím je- zábavnou platformou pro všechny naše běsy.

Žádné komentáře: