Václav Fiala
nakl. Aspi publishing
cena: 395.- Kč ( už snad raději nekomentuji)
Publikace vydaná v loňském roce, na přebalu s Ruským kolem v Prátru, je zajímavou a obsažnou encyklopedií nejen literárních zajímavostí býválého hlavního města říše, na kterou pořád ještě hodně Čechů vzpomíná se slzami nostalgie v očích. Čert ví proč, kdo si to tak asi pamatuje,že ? Možná právě proto.
Nezaručuji, že v knize nejsou nějaké chyby, nejsem odborník přes Vídeňské reálie.
Kniha se zabývá obdobím od Velké francouzské revoluce do začátku dvacátého století. Nepojednává jen o místech, kde žili či pili umělci těchto let, ale i o ostatních zajímavých lidech, kteří jsou nějak spojeni s Vídní. Zmiňuje vždy i současný stav.
Po prvním letmém prolistování mám pocit, jako když jsem byla v Hodoníně a ze všech koutů na mne hleděl Masaryk- kam se jen podíváš, tam je Mozart. Civí z každé ulice, každého obrázku. Tedy, skoro. Ale to je jen první dojem, autor nezapomněl snad na nikoho. Spisovatelé, hudebníci, malíři, architekti, filosofové, slavní lékaři, matematici, režiséři, herci, operní divy a dirigenti. Jeden z rejstříků je věnován českým umělcům, kteří jsou nějak s Vídní spjati. Další rejstřík obsahuje výčet zmíněných míst, poslední je jmenný.
Vše je rozděleno na dvanáct oddílů, každý lze považovat za jednu trasu. Na její pečlivé zdolání by však asi bylo třeba víc času než jeden den.
V každé ulici je vyčerpávajícm způsobem popsán vznik jejího názvu, historie, všichni, kteří tam žili a krátké pojednání o každém z nich. Historky jsou poměrně obsáhlé a psané stylem, který se mi moc líbí, neukecané, ale obsažné. Jeden z oddílů je věnován Ústřednímu hřbitovu a slavným mrtvolám.
Protože vážně nevím, jak knihu popsat, přepisuji zde krátký úryvek, typický svým pojetím pro celé dílo:
"Am HeumarktNázev se zachoval podle trhu, kam sedláci přiváželi do Vídně seno. V domě č. 1 je Rakouský hlavní mincovní úřad. Na rakouském území se mince razily asi od druhé poloviny dvanáctého století, ve Vídni o několik desetiletí později. Budova mincovny pochází z první poloviny 19. století. Platidlem v Rakousku-Uhersku se staly zlaté krejcary a v roce 1892 byly nahrazeny systémem korun a haléřů, přičemž tato mincovna směla jako jediná oficiálně razit peníze na území Rakouska. Až do konce první republiky v roce 1938 se zd však razily i zlaté tereziánské tolary, které byly stále vyhledávaným platidlem v arabských zemích a Habeši. V domě č. 7 žil skladatel a hudební kritik Richard Heuberger(1850-1914). Pocházel ze zámožné rodiny ve Štýrském Hradci, vystudoval železniční inženýrství a pracoval při stavbě několika železničních děl. V šestadvaceti letech vystudoval konzervatoř a stal se sbormistrem Vídeňského mužského pěveckého spolku. Byl mnohostranně nadaný a později se stal uznávaným hudebním kritikem. Napsal několik operet, které zapadly, ale v roce 1898 mělo premiéru jeho dílo Ples v opeře, kterým se pokusil vytvořit nový styl- veseloherní operetu. Tato opereta přinesla svému tvůrci světový úspěch, byla však jeho jediným významným dílem. V témž domě bydlel v letech 1906-1914 i rakouský maršál a náčelník generálního štábu ozbrojených sil RU Conrad von Hötzendorf (1852-1925). Patřil k nejbližším rádcům následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda. Byl zastáncem preventivní války ( to by si rozumněl s Bushem) a domníval se, že je výhodné využívat různé mezinárodní krize k porážce jednotlivých nepřátelských států. ...." atd. atd.
Technická: 481 stran + rejstříky. Slepená kniha s měkkými deskami, nažloutlý papír hrubšího zrna. Mnoho dobových ilustrací, které použitým papírem utrpěly, na druhou stranu výhodou je, že obsažná kniha díky zpracování není těžká a dá se v pohodě s sebou po procházkách Vídní nosit.
Zítra tam jedu na třídenní výlet právě s touto knihou, vyzkoušet toulky na vlastní kůži. Doufám, že mi tahle kniha pomůže poznat z Vídně víc než jen Mariahilfer Strasse a Schönbrunn.
Ve Vídni jsem byla se skauty někdy v 68. Kluci měli tábor v Alpách a holky v nějakém vídeňském klášteře:(( V té křivdě asi pramení má nezkrotná touha po genderovské pomstě za všechna příkoří, kterých se muži za staletí na ženách dopouštěli.Tentokrát mám v úmyslu si to vše vynahradit a pořádně si Vídeň užít.
aktualizace: ve Vídni jsem tenkrát byla a prošla několik doporučovaných tras. Bez této knihy by mi víceméně šedé domy nic neříkaly. Nejzajímavější se ale nakonec ukázala návštěva řecké restaurace v turecké čtvrti ( ten Řek musel být blázen), žádná kniha nenahradí autentické vyprávění.
místo v mé knihovně - čajový stolek u kamen
nakl. Aspi publishing
cena: 395.- Kč ( už snad raději nekomentuji)
Publikace vydaná v loňském roce, na přebalu s Ruským kolem v Prátru, je zajímavou a obsažnou encyklopedií nejen literárních zajímavostí býválého hlavního města říše, na kterou pořád ještě hodně Čechů vzpomíná se slzami nostalgie v očích. Čert ví proč, kdo si to tak asi pamatuje,že ? Možná právě proto.
Nezaručuji, že v knize nejsou nějaké chyby, nejsem odborník přes Vídeňské reálie.
Kniha se zabývá obdobím od Velké francouzské revoluce do začátku dvacátého století. Nepojednává jen o místech, kde žili či pili umělci těchto let, ale i o ostatních zajímavých lidech, kteří jsou nějak spojeni s Vídní. Zmiňuje vždy i současný stav.
Po prvním letmém prolistování mám pocit, jako když jsem byla v Hodoníně a ze všech koutů na mne hleděl Masaryk- kam se jen podíváš, tam je Mozart. Civí z každé ulice, každého obrázku. Tedy, skoro. Ale to je jen první dojem, autor nezapomněl snad na nikoho. Spisovatelé, hudebníci, malíři, architekti, filosofové, slavní lékaři, matematici, režiséři, herci, operní divy a dirigenti. Jeden z rejstříků je věnován českým umělcům, kteří jsou nějak s Vídní spjati. Další rejstřík obsahuje výčet zmíněných míst, poslední je jmenný.
Vše je rozděleno na dvanáct oddílů, každý lze považovat za jednu trasu. Na její pečlivé zdolání by však asi bylo třeba víc času než jeden den.
V každé ulici je vyčerpávajícm způsobem popsán vznik jejího názvu, historie, všichni, kteří tam žili a krátké pojednání o každém z nich. Historky jsou poměrně obsáhlé a psané stylem, který se mi moc líbí, neukecané, ale obsažné. Jeden z oddílů je věnován Ústřednímu hřbitovu a slavným mrtvolám.
Protože vážně nevím, jak knihu popsat, přepisuji zde krátký úryvek, typický svým pojetím pro celé dílo:
"Am HeumarktNázev se zachoval podle trhu, kam sedláci přiváželi do Vídně seno. V domě č. 1 je Rakouský hlavní mincovní úřad. Na rakouském území se mince razily asi od druhé poloviny dvanáctého století, ve Vídni o několik desetiletí později. Budova mincovny pochází z první poloviny 19. století. Platidlem v Rakousku-Uhersku se staly zlaté krejcary a v roce 1892 byly nahrazeny systémem korun a haléřů, přičemž tato mincovna směla jako jediná oficiálně razit peníze na území Rakouska. Až do konce první republiky v roce 1938 se zd však razily i zlaté tereziánské tolary, které byly stále vyhledávaným platidlem v arabských zemích a Habeši. V domě č. 7 žil skladatel a hudební kritik Richard Heuberger(1850-1914). Pocházel ze zámožné rodiny ve Štýrském Hradci, vystudoval železniční inženýrství a pracoval při stavbě několika železničních děl. V šestadvaceti letech vystudoval konzervatoř a stal se sbormistrem Vídeňského mužského pěveckého spolku. Byl mnohostranně nadaný a později se stal uznávaným hudebním kritikem. Napsal několik operet, které zapadly, ale v roce 1898 mělo premiéru jeho dílo Ples v opeře, kterým se pokusil vytvořit nový styl- veseloherní operetu. Tato opereta přinesla svému tvůrci světový úspěch, byla však jeho jediným významným dílem. V témž domě bydlel v letech 1906-1914 i rakouský maršál a náčelník generálního štábu ozbrojených sil RU Conrad von Hötzendorf (1852-1925). Patřil k nejbližším rádcům následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda. Byl zastáncem preventivní války ( to by si rozumněl s Bushem) a domníval se, že je výhodné využívat různé mezinárodní krize k porážce jednotlivých nepřátelských států. ...." atd. atd.
Technická: 481 stran + rejstříky. Slepená kniha s měkkými deskami, nažloutlý papír hrubšího zrna. Mnoho dobových ilustrací, které použitým papírem utrpěly, na druhou stranu výhodou je, že obsažná kniha díky zpracování není těžká a dá se v pohodě s sebou po procházkách Vídní nosit.
Zítra tam jedu na třídenní výlet právě s touto knihou, vyzkoušet toulky na vlastní kůži. Doufám, že mi tahle kniha pomůže poznat z Vídně víc než jen Mariahilfer Strasse a Schönbrunn.
Ve Vídni jsem byla se skauty někdy v 68. Kluci měli tábor v Alpách a holky v nějakém vídeňském klášteře:(( V té křivdě asi pramení má nezkrotná touha po genderovské pomstě za všechna příkoří, kterých se muži za staletí na ženách dopouštěli.Tentokrát mám v úmyslu si to vše vynahradit a pořádně si Vídeň užít.
aktualizace: ve Vídni jsem tenkrát byla a prošla několik doporučovaných tras. Bez této knihy by mi víceméně šedé domy nic neříkaly. Nejzajímavější se ale nakonec ukázala návštěva řecké restaurace v turecké čtvrti ( ten Řek musel být blázen), žádná kniha nenahradí autentické vyprávění.
místo v mé knihovně - čajový stolek u kamen
Žádné komentáře:
Okomentovat