Ippolito Desideri
nakl. Argo r.2001
cena 359.- Kč (že se nestydí, Argové)
Italský jezuita Ippolit Desideri žil v letech 1684 až 1733. Byl vyslán na misii do Asie, šest let strávil v Tibetu ( 1716 až 1721). Od začátku své mise se pohyboval v klášterních universitách a u dvora. Jeho studijním zájmem bylo poznání a pochopení buddhismu v Tibetu, jeho podstata a kult. Byl to ve své době největší znalec tohoto náboženství, jeho literatury a zvyků. Samozřejmě, byl to v první řadě jezuita, katolík. Přesto nebo právě proto, že byl jezuita, zachoval vědeckou objektivitu. Naučil se tibetskému jazyku, pořizoval překlady literatury a dokonce některá svá díla psal tibetsky.
Rukopis jeho cestopisu byl objeven až 140 let po jeho smrti, poprvé vydán v roce 1954. Kromě anglického překladu je český jediný.
No, a teď trochu o knize.
Desideri se dostal do Tibetu v letech džúngarského vpádu a Lhabzang Chánovy vlády, převratných změn, které byly počátkem událostí, jež dovedly Tibet do Číny.
Už jeho cesta do Lisabonu slibuje spoustu zajímavostí. Papež Klement XI. mu požehnal na rozloučenou a sloužil za zdar cesty mši, což jezuitu nesmírně povzbudilo, až měrou, kterou nekřesťan těžko pochopí. Na cestě se loď dostala do nejedné bouře, posádka musela odolávat tureckým atakům, pirátským nájezdům- prostě jak Angelika a sultán, jen ženy tam samozřejmě nebyly, jen mniši. V Mosambiku si odpočali. Dovedeme si někdo vůbec představit tu cestu? V Mosambiku vládl čilý obchod s černými otroky, kteří všichni museli být před odjezdem ze země pokřtěni- větší pokrytectví si lze těžko představit.
Mniši putovali od koleje ke koleji, všude byli dobře přivítáni, ovšem změna klimatu a vůbec prostředí se podepsala na jejich zdraví, museli jim pouštět žilou. V říši Mughalů, v Dillí se zrovna odehrávaly boje o trůn. A podobně to šlo po celou dobu, co náš milý jezuita putoval Asií. Cesta celá je popsána v 17ti kapitolách.
Další kapitoly jsou věnovány popisu přírody, zvyků, vládě, jídlu, živočichům a dalším zvláštnostem Tibetu včetně staveb.
Obšírné vyprávění o politické situaci ukazuje, že mnich se zajímal o vše, co viděl a slyšel a dovedl se dobře orientovat, ač se teprve učil tibetsky.
Celá kniha třetí se zabývá výkladem tibetské víry, nazývané samozřejmě bludem. Hodně pozornosti je věnováno metempsychóze, transmigraci a modlitbám. Ač samozřejmě je víra v Buddhu odmítána, nečiní tak Desiderio s nenávistí či povzneseným úsudkem. Snažil se opravdu pochopit, v co Tibeťané věří a proč.
Kniha čtvrtá pak zase popisuje průběh misí, cestu do Nepálu, pobytu u Gangy a na dalších místech.
Při návratu lodí do Evropy málem zemřel, ale naštěstí se uzdravil a zanechal nám odkaz, který je asi laiky nedoceněn.
Poslední kapitoly pak se věnují úvahám o tom, k čemu je mnichům vzdělání a jak ho použít, smyslu misií u nevěřících a přehledu míst, které Desiderius navštívil.
Závěr: Kniha je nesmírně zajímavá, překlad je novodobý, kvalitní. Poněkud únavné jsou výčty měst a vesnic, jmen panovníků a dalších, tibetských, čínských a dalších výrazů, vyjadřujících speciality země, informací je mnoho. Alespoň pro mne to bylo náročné čtení, ale nelituji. Nejenže v úžasu hledím na dílo muže, který bez letadel, vitamínových tabletek, bedekrů a mobilu procestoval svět, ale i způsob jeho myšlení mi osvětlil věci, nad kterými jsem do té doby ani neuvažovala.
Vřele doporučuji.
Technická: pěkně svázaná kniha, dobré reprodukce, mapy. Kvalitní příjemný papír (ještě aby ne, za ty prachy). Výborně zpracované poznámky a předmluva. 454 stran včetně vysvětlivek.
Místo v mé knihovně: přední řada
nakl. Argo r.2001
cena 359.- Kč (že se nestydí, Argové)
Italský jezuita Ippolit Desideri žil v letech 1684 až 1733. Byl vyslán na misii do Asie, šest let strávil v Tibetu ( 1716 až 1721). Od začátku své mise se pohyboval v klášterních universitách a u dvora. Jeho studijním zájmem bylo poznání a pochopení buddhismu v Tibetu, jeho podstata a kult. Byl to ve své době největší znalec tohoto náboženství, jeho literatury a zvyků. Samozřejmě, byl to v první řadě jezuita, katolík. Přesto nebo právě proto, že byl jezuita, zachoval vědeckou objektivitu. Naučil se tibetskému jazyku, pořizoval překlady literatury a dokonce některá svá díla psal tibetsky.
Rukopis jeho cestopisu byl objeven až 140 let po jeho smrti, poprvé vydán v roce 1954. Kromě anglického překladu je český jediný.
No, a teď trochu o knize.
Desideri se dostal do Tibetu v letech džúngarského vpádu a Lhabzang Chánovy vlády, převratných změn, které byly počátkem událostí, jež dovedly Tibet do Číny.
Už jeho cesta do Lisabonu slibuje spoustu zajímavostí. Papež Klement XI. mu požehnal na rozloučenou a sloužil za zdar cesty mši, což jezuitu nesmírně povzbudilo, až měrou, kterou nekřesťan těžko pochopí. Na cestě se loď dostala do nejedné bouře, posádka musela odolávat tureckým atakům, pirátským nájezdům- prostě jak Angelika a sultán, jen ženy tam samozřejmě nebyly, jen mniši. V Mosambiku si odpočali. Dovedeme si někdo vůbec představit tu cestu? V Mosambiku vládl čilý obchod s černými otroky, kteří všichni museli být před odjezdem ze země pokřtěni- větší pokrytectví si lze těžko představit.
Mniši putovali od koleje ke koleji, všude byli dobře přivítáni, ovšem změna klimatu a vůbec prostředí se podepsala na jejich zdraví, museli jim pouštět žilou. V říši Mughalů, v Dillí se zrovna odehrávaly boje o trůn. A podobně to šlo po celou dobu, co náš milý jezuita putoval Asií. Cesta celá je popsána v 17ti kapitolách.
Další kapitoly jsou věnovány popisu přírody, zvyků, vládě, jídlu, živočichům a dalším zvláštnostem Tibetu včetně staveb.
Obšírné vyprávění o politické situaci ukazuje, že mnich se zajímal o vše, co viděl a slyšel a dovedl se dobře orientovat, ač se teprve učil tibetsky.
Celá kniha třetí se zabývá výkladem tibetské víry, nazývané samozřejmě bludem. Hodně pozornosti je věnováno metempsychóze, transmigraci a modlitbám. Ač samozřejmě je víra v Buddhu odmítána, nečiní tak Desiderio s nenávistí či povzneseným úsudkem. Snažil se opravdu pochopit, v co Tibeťané věří a proč.
Kniha čtvrtá pak zase popisuje průběh misí, cestu do Nepálu, pobytu u Gangy a na dalších místech.
Při návratu lodí do Evropy málem zemřel, ale naštěstí se uzdravil a zanechal nám odkaz, který je asi laiky nedoceněn.
Poslední kapitoly pak se věnují úvahám o tom, k čemu je mnichům vzdělání a jak ho použít, smyslu misií u nevěřících a přehledu míst, které Desiderius navštívil.
Závěr: Kniha je nesmírně zajímavá, překlad je novodobý, kvalitní. Poněkud únavné jsou výčty měst a vesnic, jmen panovníků a dalších, tibetských, čínských a dalších výrazů, vyjadřujících speciality země, informací je mnoho. Alespoň pro mne to bylo náročné čtení, ale nelituji. Nejenže v úžasu hledím na dílo muže, který bez letadel, vitamínových tabletek, bedekrů a mobilu procestoval svět, ale i způsob jeho myšlení mi osvětlil věci, nad kterými jsem do té doby ani neuvažovala.
Vřele doporučuji.
Technická: pěkně svázaná kniha, dobré reprodukce, mapy. Kvalitní příjemný papír (ještě aby ne, za ty prachy). Výborně zpracované poznámky a předmluva. 454 stran včetně vysvětlivek.
Místo v mé knihovně: přední řada
Žádné komentáře:
Okomentovat