Ivana Mudrová
nakl. Lidové noviny
cena 199.- Kč
267 stran o zajímavých místech Prahy. Autorka si vybrala lokality a domy, o kterých se ve většině pragensií moc nepíše, její vyprávění trochu připomíná styl Pražských pověstí autora Cibuly. Kniha má pět kapitol, každá je o jedné čtvrti a jejích zajímavostech. První kapitola pojednává o Smíchově, Košířích a Radlicích, kde jsem dvacet let žila a všechna v knize zmiňovaná místa znám. Proto mi bylo vyprávění blízké.
Zmiňuje například hrob Holčičky na Malostranském hřbitově, první zajímavé místo mimo Zlatou cestu, které jsem po příjezdu do Prahy poznala. Malvazinecký hřbitov s jeho neuvěřitelnými sloupovými slunečními hodinami, svatý Xaverius - místa, která i mne něčím, snad atmosférou zašlých časů, zaujala.
Vyprávění o místech na Malé straně, Hradčanech a Hradě, Bílkova vila, kde žila i teta mého manžela, obraz vousaté Starosty v Loretě, na který jsem jako dítě nevěřícně zírala snad hodiny.
V třetí kapitole mne zaujal popis Maškových secesních domů na Josefově, dozvěděla jsem se, které sochy zmizely z Karlova mostu.
Nové město a Podskalí - o tom už bylo napsáno dost, přesto informace o tom, že Ostrovní ulice byla místem pobytu V. Hynaise ( mám od něj podepsanou fotku Masaryka, kdoví, proč ji podepisoval), a povídání o fotografovi Langhasovi byly i pro mne nové.
V páté kapitole mé milované Holešovice a Bubny. Tady už autorka opravdu Cibulu připomíná víc, než je zdrávo, ale je to její styl, těžko jí něco vyčítat. Alespoň jsem se dozvěděla, že kdybych žila o něco dříve, mým sousedem by byl popravčí mistr Leopold Wohlschläger. Tedy, nevím, zda bych o takové sousedství stála. I když - byl to vyučený zlatník. Jak se dostal zlatnický mistr ke katovskému řemeslu se však nedozvíme. Tato kapitola už prozrazuje, že autorku přestala práce bavit a poněkud ji odbyla . Asi už jí bolely nohy.
Technická: Fotografie v knize poněkud utrpěly použitým papírem, tvrdým a s podivnou, hrubou strukturou, kvalitou jen trochu lepším než nejhorším levným. Malý formát ( něco jako A6 asi) je vhodný pro lidi, kteří si čtou v tramvajích a na procházkách. Na konci knihy je několik listů reklam, což je nešvar, který mi silně pije krev.
Závěr: nic světoborného, trochu guláš, ale kniha obsahuje několik nových informací a autorce budiž připsána ke cti snaha o nový pohled na starou Prahu. Přesto existuje mnoho lepších pragensií, tahle je poněkud komerční záležitost. Ale pro běžného Pražana dobrý popud dívat okolo sebe a hledat zmiňovaná místa. V dnešní době "doprácezprácevnedělinachalupu" je procházka po zmiňovaných místech výborný nápad na nedělní dopoledne.
Místo uložení v mé knihovně: zadní řada.
nakl. Lidové noviny
cena 199.- Kč
267 stran o zajímavých místech Prahy. Autorka si vybrala lokality a domy, o kterých se ve většině pragensií moc nepíše, její vyprávění trochu připomíná styl Pražských pověstí autora Cibuly. Kniha má pět kapitol, každá je o jedné čtvrti a jejích zajímavostech. První kapitola pojednává o Smíchově, Košířích a Radlicích, kde jsem dvacet let žila a všechna v knize zmiňovaná místa znám. Proto mi bylo vyprávění blízké.
Zmiňuje například hrob Holčičky na Malostranském hřbitově, první zajímavé místo mimo Zlatou cestu, které jsem po příjezdu do Prahy poznala. Malvazinecký hřbitov s jeho neuvěřitelnými sloupovými slunečními hodinami, svatý Xaverius - místa, která i mne něčím, snad atmosférou zašlých časů, zaujala.
Vyprávění o místech na Malé straně, Hradčanech a Hradě, Bílkova vila, kde žila i teta mého manžela, obraz vousaté Starosty v Loretě, na který jsem jako dítě nevěřícně zírala snad hodiny.
V třetí kapitole mne zaujal popis Maškových secesních domů na Josefově, dozvěděla jsem se, které sochy zmizely z Karlova mostu.
Nové město a Podskalí - o tom už bylo napsáno dost, přesto informace o tom, že Ostrovní ulice byla místem pobytu V. Hynaise ( mám od něj podepsanou fotku Masaryka, kdoví, proč ji podepisoval), a povídání o fotografovi Langhasovi byly i pro mne nové.
V páté kapitole mé milované Holešovice a Bubny. Tady už autorka opravdu Cibulu připomíná víc, než je zdrávo, ale je to její styl, těžko jí něco vyčítat. Alespoň jsem se dozvěděla, že kdybych žila o něco dříve, mým sousedem by byl popravčí mistr Leopold Wohlschläger. Tedy, nevím, zda bych o takové sousedství stála. I když - byl to vyučený zlatník. Jak se dostal zlatnický mistr ke katovskému řemeslu se však nedozvíme. Tato kapitola už prozrazuje, že autorku přestala práce bavit a poněkud ji odbyla . Asi už jí bolely nohy.
Technická: Fotografie v knize poněkud utrpěly použitým papírem, tvrdým a s podivnou, hrubou strukturou, kvalitou jen trochu lepším než nejhorším levným. Malý formát ( něco jako A6 asi) je vhodný pro lidi, kteří si čtou v tramvajích a na procházkách. Na konci knihy je několik listů reklam, což je nešvar, který mi silně pije krev.
Závěr: nic světoborného, trochu guláš, ale kniha obsahuje několik nových informací a autorce budiž připsána ke cti snaha o nový pohled na starou Prahu. Přesto existuje mnoho lepších pragensií, tahle je poněkud komerční záležitost. Ale pro běžného Pražana dobrý popud dívat okolo sebe a hledat zmiňovaná místa. V dnešní době "doprácezprácevnedělinachalupu" je procházka po zmiňovaných místech výborný nápad na nedělní dopoledne.
Místo uložení v mé knihovně: zadní řada.
Žádné komentáře:
Okomentovat