jsem na YouTube našla svou oblíbenou Jennifer Juniper.
Donovan byl jediný, kdo by ze mne asi, kdybych mohla za bolševika kamkoliv vycestovat udělal pomatenou fanynku, pištící a skákající, škemrající o autogram. Komunisté se ale postarali abych nevytáhla z okupované země obehnané ostnatým drátem paty, všichni čeští muzikanti, kteří mne svou hudbou zaujali utekli někam za svobodou, zůstal tu z těch zajímavých snad jen Mišík a Richard Müller. A ti se dali jen poslouchat, žádné emoce nevzbuzovali.
A tak zde dnes je malá nálož chlápka s kytarou, který mi připomíná doby malin nezralých a také to, jak lhostejné mi bylo, co si o mně kdo myslí , s jakým klidem jsem si dělala co jsem chtěla.
Žádné komentáře:
Okomentovat