Ze světa Starého zákona I., II.

Miloš Bič
vydal Kalich v roce 1986 a 1989

počet stran 795

cena : v roce 1989 byla 136 Kčs



Emeritní profesor Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, pan Miloš Bič, se narodil v roce 1910 ve Vídni. Teologii studoval v Praze, Marburgu a v Montpellier. Současně se věnoval na filosofické fakultě Karlovy university studiu akkadského klínopisu a semitským jazykům. Po 2.SV, ve které pro svou účast v protinacistickém odboji strávil 5 let po německých věznicích a koncentračních táborech, pracoval na Husově fakultě jako suplent hebrejštiny, v roce 1946 se habilitoval pro obor starozákonní vědy a v r. 1948 byl jmenován profesorem. V dalších letech přednášel jako host na různých zahraničních univerzitách. Od roku 1961 řídil práci ekumenické komise na překladu a výkladu Starého zákona.

Prof. Bič je autorem mnoha publikací, využívaných jak historiky, tak teology, vydával nejen v češtině, ale i němčině a francouzštině. Byl evangelickým farářem, ve sboru aktivně působil až do roku 1950. Pravdivost jeho vědecké práce pro něj byla zásadní podmínkou a i proto je jeho dílo dodnes pokládáno za spolehlivý pramen poznání, nezatížený účelovou manipulací. By to teolog a historik každým coulem.


Uvedená publikace je vpravdě vědeckým dílem, proto není možné vypsat podrobněji obsah knihy. Omezím se tedy na výčet obsahu, který snad čtenáři ukáže, co se vlastně všechno může dozvědět.

První díl nás uvádí do geopolitických reálií, historie zemí, které jsou svázány se Starým zákonem. Je rozdělen do oddílů, z nichž první se týká Starého Orientu, tedy Egypta, Babylonie, Asýrie, Syropalestiny, Iránu, věnuje se vlivu Řecka, Makedonie a Říma na tyto oblasti. Každá země má svou rozsáhlou kapitolu, přehled dějin, popis náboženství, válečných událostí, archeologických nálezů. Podrobně rozebírá jednotlivé dynastie, nezapomíná na popis známých událostí i závěrů, které udělali archeologové i historici pomocí nálezů, tedy popis života obyvatel, architektury a způsobů správy země.

Další oddíl pojednává o Palestině, geologických poměrech, rostlinstvu a zvířeně, podnebí, nerostném bohatství, pravěkém osídlení, archeologických nálezech, městech, zvyklostech, jménech, kulturním životě, péči o zdraví, kalendářích, umění, právu, způsobech válčení- zkrátka o všem, co bylo možno z dostupných materiálů zjistit.
Tento oddíl je nesmírně zajímavý a psán způsobem, který nám dokáže přiblížit tehdejší situace a život stejně, jako by nám vyprávěl pamětník těch dávných dob . Oddíl je doplněn obrázky keramiky, nástrojů, náhrobků, domů, mapami a dalšími materiály včetně náčrtů vrstev, kde byly jednotlivé archeologické poklady nalezeny.

Oddíl se také podrobně zabývá vznikem Izraele, kde porovnává starozákonní knihy s nálezy. O snahách židovstva, které v letech vznikajícího národnostně státního ducha 19. století také zatoužilo po domovu a vzpomnělo na svou starou vlast, odkud bylo na začátku našeho letopočtu vyhnáno, se autor zmiňuje velmi krátce a stručně, jen několika větami.

Kapitoly o denním životě v Izraeli, způsobu vymáhání práva, válčení, to vše jsou informace nebývalé hodnoty, které by měl znát každý, kdo o Izraeli vůbec někdy promluví na veřejnosti. Bohužel, nebývá tomu tak.

Další oddíl první knihy se jmenuje "Na Božích cestách" a věnuje se již srovnávání textů Starého zákona s reáliemi a výkladu jednotlivých událostí v Bibli. Kapitoly s názvy " Příchozí a hosté", Osvobození otroci", Nespolehlivý Saul" a třeba " Davidovci v Judsku" vykládají pojmy ze Starého zákona tak, že najednou se díváme na texty jako na popis dějin, nikoliv náboženskou knihu.

Oddíl " Člověk- stvoření Boží" vysvětluje v souvislosti s Biblí, jak vlastně v starozákonních dobách vypadalo například manželství, jaké byly pokrevní a duchovní svazky, vztahy s cizinci, příchozími a hosty v Izraeli, jak vypadala služba, otroctví , námezdní práce. Velmi zajímavá je část pojednávající o mezigeneračních vztazích, práci a způsobu odpočinku, zdraví a nemoci.

V tomto oddíle najednou vystupují jednotlivé postavy Starého zákona jako lidé z masa a kostí, což je pro studium historie a Bible neocenitelný přínos.

Poslední oddíl prvního dílu se nazývá " Bůh a jeho dílo" a seznámí nás s hebrejskými jmény, jejich vznikem a významem, dále s pojmy, které si sami těžko dovedeme správně vyložit, tedy se stvořením, vyvolenými, Mesiášem, kněžstvím, zjevením, smlouvami mezi Hospodinem a jeho lidmi, zaslíbením a kultem.

Dozvíme se krátce něco i o apokalyptice a eschatologii.

Závěrem informací o prvním díle krátký ilustrativní úryvek:

PRÁVO. Staří Izraelci neznali rozlišení práva na božské ( latinsky fas) a lidské ( ius). Velmi ostře však rozlišovali mezi zásahy do božích nároků a poškozením práv člověka. Podle toho se vyměřoval trest a předejdeme mnohému nedorozumění při výkladu Písem, budeme-li mít tento rozdíl stále na mysli. Hovoříme o "právu odvety a odškodnění". S obojím se setkáváme i jinde ve staroorientálním právu, ale stále se ještě chybuje v tom, že se klade důraz na vyšší stáří např. zákoníku Chammurapiho, případně jiných, dokonce i šumerských, a že se starozákonní předpisy chápou jako jejich pozdní odraz. Přirozenější je počítat s ještě starší společnou tradicí ustalovanou ústně již dlouho, než došlo k jejímu písemnému zachycení. Případné podobnosti jsou dány společným kulturním dědictvím. Ale jsou tu i podstatné rozdíly, vyplývající z duchovního svérázu Izraele. V běžném denním životě rozhodovalo především právo zvykové. I královská dcerka dobře ví, že " to se v Izraeli přece nedělá" ( 2S 13,12). Ještě dnes nebere průměrný občan zákoník do ruky jako svou četbu, natož tehdy, když čtení a psaní vůbec nebylo pro obyčejného člověka něčím samozřejmým. Zvykové právo však bylo zakotveno ve vědomí všech, a protože bylo posvěceno přímo autoritou božího zákona, bylo i nedotknutelné. Ohled na Boží zákon byl nesporně velmi vážným činitelem, vždyť boží nároky provázely člověka na každém kroku. Tyto nároky bylo třeba formulovat stručně a úderně, aby si je každý mohl zapamatovat. Nekonečná spleť paragrafů je nejvýš pro odborníky. Tak vznikl záhy soubor "desíti slov" či přikázání (Ex 34,28, Dt 4,13, 10,4), jejž označujeme jako Desatero. V pozdějším liturgickém užití při bohoslužbě se některá přikázání rozrostla o vysvětlující doplňky, a ty mohly být v jednotlivých svatyních různé, jak vyplývá z rozdílů mezi Ex 20 a Tt 5, ale základ zůstal nedotčen. Jsou to apodiktické příkazy nebo zákazy, krátké a jadrné a v praxi přes svou jednoznačnost vlastně nesplnitelné. Usvědčují člověka z hříchu, byť se někdo jevil lidem i sobě samému sebelepší. Jen považme vážnost jejich výkladu ve slovech Ježíšových ( Mt 5,2 n.27)
Desatero se tak stává majákem, který svítí bouřemi a temnotami času ke vzdálenému cíli, ke kterému bude člověk celý život směřovat, aniž ho kdy dosáhne.
Proti apodiktické formě jednotlivých přikázání Desatera jsou všední ustanovení určená pro každodenní praxi vyjádřena formou kazuistickou, neboli zabývající se věcí případ od případu. Podobné případy se řešily podobně; vyskytl- li se odlišný případ, bylo nutno doplnit zákon o další bod. Srovnejme příkladem k apodiktickému zákazu " Nezabiješ" kazuistické rozvedení v Ex 21 : způsobí-li někdo smrt člověka ( svobodného), zemře ( v.12), stalo-li se to neúmyslně, může se uchýlit do útočištného města (13), za úmyslnou vraždu následuje bezpodmínečná smrt ( 14), za zabití otroka je jen trest ( blíže nestanovený, 20), přežije-li otrok jeden až dva dny, nestane se nic (21), za smrt těhotné ženy je smrt ( 23), ale vede-li ublížení jen k potratu, zaplatí pachatel jen pokutu ( 22) atd.

Druhý díl je rozdělen na následující oddíly:

První oddíl se jmenuje Bohoslužba a seznamuje nás se slavnostmi, obětmi, životem v chrámech včetně slavného Jeruzalémského, s personálem sloužícím Hospodinu, se synagogami, jejich původem, vybavením, s tím, jak fungoval bohoslužebný řád v Palestině a v diasporách.

Další oddíl se podrobně věnuje písemným památkám, těm nejstarším včetně Gezerského kalendáře, severoizraelským ( Samařská ostraka, Tell Kasíle), judským (Šíloasšký nápis, Ostraka z Mesad-chašavjáhú, pečetítka a razítka), judaistickým materiálům, hebrejským i aramejským, řeckým, latinským i dalším a také základním úvahám o nedochovaných památkách.

Třetí oddíl se jmenuje Kniha knih a obsahuje kapitoly jako Starozákonní kánon, Ustálení textu, Obsahy knih, Překlady a převody, Česká bible.

Poslední dva oddíly pak se věnují pokanonické literatuře, zmiňují pseudoepigrafy, poměrně podrobně kumránské písemnosti, jejich objev a komentáře, nebiblické texty. Zajímavě nás seznámí s rabínskou literaturou ( Haláka a haggáda, Talmúd, Midráše, Bárajta a tósefta) a nezapomene ani na krátkou odbočku ke Kabale. Podá nám informace o židovském přístupu k bibli, o několika významných rabínech. Této problematice se ale kniha prvotně nevěnuje, takže pro studium o rabínech zdaleka nestačí.

Závěrem autor pojednává o starozákonních podkladech, autoritě dřívějších proroků, novozákonním výkladu, jednotlivých školách alegorie v Písmu, o znovuobjevení bible v dobách reformace, vědeckém přístupu k bibli a studiu bible. Zmiňuje se i o novém překladu, na kterém se autor podílel.

Kniha je o Starém zákoně a tak nevyhnutelně Hospodin jako nezpochybněná skutečnost prostupuje všemi slovy, zarytý ateista tudíž bude mít problémy pochopit, co vlastně profesor Bič svým dílem chce říci. Přesto i takový člověk neprohloupí, pokud do knihy nahlédne . I pro něj budou mít některé části význam jako zdroj informací o archeologických nálezech a životě v místech, jejichž určení si v poslední době troufá posuzovat každý, kdo zvládl abecedu.

A nakonec úryvek, jež snad těm, kdo čtou Starý zákon jako každou jinou knihu, pomůže pochopit, co vlastně Bible je:

Nelze přehlížet, že Starý zákon ( a vůbec celá Bible) je lidské dílo. Sepsali jej lidé a na práci trvající staletí se podílel nespočetný zástup lidí, a to nemluvíme o těch, kteří jednotlivé části předávali ve své době jen ústně. Ale ani napsaný text nebyl ušetřen změn. Po další století byl opisován a případně i upravován. Pořád na něm pracovali lidé. Naivní názor, že Bůh své slovo někomu nadiktoval a to pak zůstalo už beze změn, nemůže obstát. Boží účast na ustalování biblického textu je daleko složitější. Z všelijak nedokonalých, někdy možná až zmatených prorockých projevů, ze slov, která nikdo na místě nezaznamenal, ale až dodatečně podle paměti zachytil písemně, ze vzpomínek synů a vnuků na vyprávění předků apod. dal Bůh postupem času vykrystalizovat své zvěsti, aby promlouvala k lidem v docela jiných dobách a za naprosto změněných poměrů. Úkolem odpovědné teologie je vyloupnout z dochovaného lidského slova boží jádro. Viditelný obal je jako šat, v každé době je jiný. Nemůžeme na něm ulpět. Důležité je, abychom poznali to, co zahaluje.


Technická : zvláštní úzký formát, tenký papír, dobrá vazba i písmo. Rozsáhlý rejstřík.

Místo v mé knihovně: tam, kde nehledám zábavu, ale poučení