Proč si kupuji CD?
Rozhodně ne proto, že je to tak správné a poctivé, že bych byla fanynkou OSA či protože neumím nahrát MP3.
Žádné takové prozaické důvody. Činí mi potěšení vlastnit hudbu zabalenou v krabičce s obalem, který nějaký výtvarník dlouze promýšlel, navrhoval, maloval či fotil. Líbí se mi snahy o originalitu, mnohdy úspěšné, které doplní hudbu o vizuální zážitek.
Baví mne pocit, když vybírám ze stojanu co si pustím, prohlížím obrázky a připomínám si, proč jsem si vlastně zrovna toto album koupila ( tohle jako úplně první vinyl v době, kdy jsem ještě ani neměla gramofon), při jaké příležitosti jsem si ho přehrávala. V éře elpíček jsem měla vypracovaný takový ten filmový glamour pohyb, kdy plynule vysypete desku z obalu, zatímco si ho prohlížíte, skloníte se nad gramofonem a pečlivě nasadíte jehlu do drážky, obal stále v ruce, pak chvíle soustředění a první pokývnutí do rytmu.
V autě mám celou sadu cédéček, z nichž na začátku jízdy vybírám, co pak budu poslepu sázet do přehrávače. Každé z alb má své místo a příležitost, jen výjimečně se spletu a koupím takové, které skončí po prvním přehrání v zadní řadě stojanu, odsouzeno navěky mlčet. Bez hudby si řízení už nedokážu představit, někdy mi duní autem hard rock, jindy něžně prozpěvuje Spirituál kvintet své kánony. Při dlouhých cestách si zpívám spolu s francouzskými šansoniéry, jejichž pětiCD plné toho nejlepšího z žánru stálo někde v samoobsluze asi padesát korun. Jen vážnou hudbu si nechávám domů, do pohodlí křesla a k šálku čaje.
Existují knihy, které nám dávají víc než jen příběh nebo zábavu, knihy, které už svojí vazbou a ilustracemi povyšují čtení na hru smyslů. Stejně tak hudba, nezbavena svých atributů, dirigentů ve fraku, rockerů v kůži a country zpěváků s obrovskými klobouky, hudba nesměstnaná do pouhého čísla na maličkém displeji mp3 přehrávače přináší víc než jen zvuky.
A o to se nechci připravit.
Bojím se, že v dohledné době se tento obor umění ztratí stejně jako chrliče na domech, krajky a šachové figurky z jemného alabastru, vyhrazen jen několika podivínům.
Koneckonců i umělci musí z něčeho žít - můj malý příspěvek na jejich nové Ferrari a samozřejmě i na Lamborghini pro jejich agenta mi s nimi dává pocit sounáležitosti.
Ale kluci...pozor...nekupujte si za to drogy.
