Kótaró Tanaka
nakl. Vyšehrad, 1999
213 stran
cena 138.- Kč
Krabí zjevení neboli podivné příběhy ze starého Japonska, v originále Nihon no kaidan II. přeložili Denisa Vostrá a Petr Holý. Kaligrafie vytvořil Petr Holý.
Kótaró Tanaka se narodil v městě Kóči v roce 1880. Celý život prožil v Tokiu, které je tradičně považováno za kolébku strašidelných příběhů. Ne, že bych to sama věděla, tak se píše v předmluvě k útlé ale zajímavé knížce, která nás zavede prostřednictvím devatenácti povídek do světa japonských záhad, lehce načrtnutých a přesto mrazivě děsivých .
V Japonsku se říká strašidelným příběhům kaidan nebo kidan a jejich obliba počíná asi v době, kdy první japonská babička trochu mstivě děsila vnoučata, která ji celý den trápila svým zlobením. Nejstarší sbírky pocházejí z dvanáctého století, ale rozkvět této hrůzostrašné literární záliby se datuje do éry Edo, tedy od 17. do 19. století. Na tuto tradici navázali novodobí spisovatelé, ať už sběrem starých příběhů, předávaných často jen ústně nebo vlastní tvorbou. Jedním se sběratelů byl i Kótaró Tanaka.
Nechme se uvést do světa, který je od nás vzdálený nejen 9000 km, ale i mnoho staletí trvající odlišnou kulturou. Tanaka nám představí bizarní tvář starého Japonska, neuspěchaného, čistého životního stylu, předem uspořádaného do složitého systému, který jen velmi neochotně nechal působit rušivé vlivy. A tak jedno z mála dobrodružství, které mohl zažít průměrný Japonec, bylo to, které mu předložili vypravěči kaidanů. Také divadlo kabuki, které mělo ve svém repertoáru právě hrůzostrašné hry o nadpřirozených bytostech, zjeveních a démonech napomáhalo popularitě kaidanů. A díky sbírce Krabí zjevení se můžeme i my účastnit reje duchů a být svědky temných, nevysvětlitelných chvil.
Hned první povídka, Krabí zjevení, nás zavede přímo do japonské varianty Vodníka. Příběh je o krásné Otane, která zmizela, když šla prát k říčce, schované mezi útesy, o statečném Isakovi, který ji chtěl hledat a přímo před očima svědků zmizel pod hladinou, aby se po chvíli vynořil bez ruky a mrtev, tajuplná postava krásné dámy, která se zjevila nad místem neštěstí a po chvíli se změnila v obrovského kraba.
Další povídka, Horský přízrak, popisuje, co se stalo lovci Hanbei, jak bojoval se strašidly a co znamenaly přízraky mnichů, které ho pronásledovaly horskými stezkami. Povídka končí překvapivě klidně, je to zvláštnost těchto příběhů, které se vymykají běžnému stylu, známému z našich balad. Je to ale příjemná změna, pečlivě nakladená slova nás utěší, aby s další povídkou přinesla ještě větší záhady a tajemné, nepříliš přívětivé bytosti.
Ostatní povídky se jmenují například Poslové pekla, Osuwasama bílý had, Lososí prokletí, Hadova zášť, Skřetí oči, Když kvetly sakury.
Ale nechť vás jména nematou. Příběhy nejsou jen krvelačnými historkami, ale i pečlivě uspořádanými soubory vět, slova dokážou navodit atmosféru tajemna i klidu, děsu i zmatku, provádí nás divokou přírodou a rituály rodinného života. Jsou typicky japonské, jakoby načtrnuté tuší. Tam, kde autor používá jen náznaky toho co přijde, čtenář v očekávání úlevné katarze napjatě sleduje děj. Úleva a klid někdy přijde a jindy zas nechá chudáka, aby sám došel k tomu, co příběh jen naznačuje třeba až za několik dní, kdy se k povídce vrátí, aby si vychutnal styl a skladbu vět.
Číst tuto knihu je spíš smyslový zážitek, stejně jako když čteme verše. Lidové, někdy až neučesané. Pro někoho jsou to jen příběhy o strašidlech, bez hlubšího významu, pro jiného cesta k orientálnímu světu. Světu japonského venkova a běžných lidí, kterým se staly neběžné příhody.
Malý úryvek z povídky Hadova zášť:
Když Šinohara konečně přestal blouznit, sousedé jej uložili k spánku. Potom se rozloučili s ostatními lidmi v domě a sešli do zahrady. O hadovi už nepadlo ani slovo. Všichni se báli, že by mohli také spatřit přízrak, který napadl Šinoharu.
Noc byla temná a na nebi nesvítila ani jediná hvězda. Šli mlčky vedle sebe, a jako by byli předem domluveni, jejich zraky směřovaly k hadí kůži napjaté na bambusové tyči v přední části zahrady.
Vtom zaslechli ve větvích stromů pofukovat vítr. Všichni se vyděsili a někteří i zavřeli oči. Vítr zesílil a s hlasitým třepotáním jim převracel rukávy kimon.
Místo, kde visela hadí kůže se v tu chvíli rozjasnilo a vypadalo, jako by tam náhle dopadly paprsky měsíce zahaleného v mlžném oparu. Hned nato vyšlehly rudé plameny, rozeklané jako hadí jazyk. Ty se v okamžiku rozrostly a jasně ozářily hadí kůži, která se od nich vzápětí celá vzňala. Hořící se pak lehce vznesla do povětří a jako mrak doplula na střechu Šinoharova domu.
Zatímco sousedé usedli na zem a klepali se strachem, Šinoharův dům zachvátil divoký požár....
Závěrem snad už stačí jen říci, že knížka formátem a počtem stran nevelká, je zajímavým doplňkem k ostatní japonské literatuře a rozhodně nikomu neuškodí, když se bude chvíli spolu s Kótaró Tanakou bát.
Technická : dobře svázaná kniha s ilustracemi, které mne zrovna nenadchly.
Místo v mé knihovně: zadní řada
nakl. Vyšehrad, 1999
213 stran
cena 138.- Kč
Krabí zjevení neboli podivné příběhy ze starého Japonska, v originále Nihon no kaidan II. přeložili Denisa Vostrá a Petr Holý. Kaligrafie vytvořil Petr Holý.
Kótaró Tanaka se narodil v městě Kóči v roce 1880. Celý život prožil v Tokiu, které je tradičně považováno za kolébku strašidelných příběhů. Ne, že bych to sama věděla, tak se píše v předmluvě k útlé ale zajímavé knížce, která nás zavede prostřednictvím devatenácti povídek do světa japonských záhad, lehce načrtnutých a přesto mrazivě děsivých .
V Japonsku se říká strašidelným příběhům kaidan nebo kidan a jejich obliba počíná asi v době, kdy první japonská babička trochu mstivě děsila vnoučata, která ji celý den trápila svým zlobením. Nejstarší sbírky pocházejí z dvanáctého století, ale rozkvět této hrůzostrašné literární záliby se datuje do éry Edo, tedy od 17. do 19. století. Na tuto tradici navázali novodobí spisovatelé, ať už sběrem starých příběhů, předávaných často jen ústně nebo vlastní tvorbou. Jedním se sběratelů byl i Kótaró Tanaka.
Nechme se uvést do světa, který je od nás vzdálený nejen 9000 km, ale i mnoho staletí trvající odlišnou kulturou. Tanaka nám představí bizarní tvář starého Japonska, neuspěchaného, čistého životního stylu, předem uspořádaného do složitého systému, který jen velmi neochotně nechal působit rušivé vlivy. A tak jedno z mála dobrodružství, které mohl zažít průměrný Japonec, bylo to, které mu předložili vypravěči kaidanů. Také divadlo kabuki, které mělo ve svém repertoáru právě hrůzostrašné hry o nadpřirozených bytostech, zjeveních a démonech napomáhalo popularitě kaidanů. A díky sbírce Krabí zjevení se můžeme i my účastnit reje duchů a být svědky temných, nevysvětlitelných chvil.
Hned první povídka, Krabí zjevení, nás zavede přímo do japonské varianty Vodníka. Příběh je o krásné Otane, která zmizela, když šla prát k říčce, schované mezi útesy, o statečném Isakovi, který ji chtěl hledat a přímo před očima svědků zmizel pod hladinou, aby se po chvíli vynořil bez ruky a mrtev, tajuplná postava krásné dámy, která se zjevila nad místem neštěstí a po chvíli se změnila v obrovského kraba.
Další povídka, Horský přízrak, popisuje, co se stalo lovci Hanbei, jak bojoval se strašidly a co znamenaly přízraky mnichů, které ho pronásledovaly horskými stezkami. Povídka končí překvapivě klidně, je to zvláštnost těchto příběhů, které se vymykají běžnému stylu, známému z našich balad. Je to ale příjemná změna, pečlivě nakladená slova nás utěší, aby s další povídkou přinesla ještě větší záhady a tajemné, nepříliš přívětivé bytosti.
Ostatní povídky se jmenují například Poslové pekla, Osuwasama bílý had, Lososí prokletí, Hadova zášť, Skřetí oči, Když kvetly sakury.
Ale nechť vás jména nematou. Příběhy nejsou jen krvelačnými historkami, ale i pečlivě uspořádanými soubory vět, slova dokážou navodit atmosféru tajemna i klidu, děsu i zmatku, provádí nás divokou přírodou a rituály rodinného života. Jsou typicky japonské, jakoby načtrnuté tuší. Tam, kde autor používá jen náznaky toho co přijde, čtenář v očekávání úlevné katarze napjatě sleduje děj. Úleva a klid někdy přijde a jindy zas nechá chudáka, aby sám došel k tomu, co příběh jen naznačuje třeba až za několik dní, kdy se k povídce vrátí, aby si vychutnal styl a skladbu vět.
Číst tuto knihu je spíš smyslový zážitek, stejně jako když čteme verše. Lidové, někdy až neučesané. Pro někoho jsou to jen příběhy o strašidlech, bez hlubšího významu, pro jiného cesta k orientálnímu světu. Světu japonského venkova a běžných lidí, kterým se staly neběžné příhody.
Malý úryvek z povídky Hadova zášť:
Když Šinohara konečně přestal blouznit, sousedé jej uložili k spánku. Potom se rozloučili s ostatními lidmi v domě a sešli do zahrady. O hadovi už nepadlo ani slovo. Všichni se báli, že by mohli také spatřit přízrak, který napadl Šinoharu.
Noc byla temná a na nebi nesvítila ani jediná hvězda. Šli mlčky vedle sebe, a jako by byli předem domluveni, jejich zraky směřovaly k hadí kůži napjaté na bambusové tyči v přední části zahrady.
Vtom zaslechli ve větvích stromů pofukovat vítr. Všichni se vyděsili a někteří i zavřeli oči. Vítr zesílil a s hlasitým třepotáním jim převracel rukávy kimon.
Místo, kde visela hadí kůže se v tu chvíli rozjasnilo a vypadalo, jako by tam náhle dopadly paprsky měsíce zahaleného v mlžném oparu. Hned nato vyšlehly rudé plameny, rozeklané jako hadí jazyk. Ty se v okamžiku rozrostly a jasně ozářily hadí kůži, která se od nich vzápětí celá vzňala. Hořící se pak lehce vznesla do povětří a jako mrak doplula na střechu Šinoharova domu.
Zatímco sousedé usedli na zem a klepali se strachem, Šinoharův dům zachvátil divoký požár....
Závěrem snad už stačí jen říci, že knížka formátem a počtem stran nevelká, je zajímavým doplňkem k ostatní japonské literatuře a rozhodně nikomu neuškodí, když se bude chvíli spolu s Kótaró Tanakou bát.
Technická : dobře svázaná kniha s ilustracemi, které mne zrovna nenadchly.
Místo v mé knihovně: zadní řada
3 komentáře:
Myslela jsem tohle:
Jedním se sběratelů patřil i Kótaró Tanaka.
Děkuji,kritický hnusníku, již jsem to opravila. Chybička se vloudila:))
Ja jsem si daval knihy do lednicky, kdyz jsem jeste nemel knihovnu. Samozrejme, ze ta lednicka byla vypnuta ze zdi. Mate zde pekny blog vazena pani Andy, mnohem lepsi, nez u Piiiitrse.
Okomentovat